IPsyK

Vítejte na stránkách Institutu psychologického koučování. Pro začátek vám ve třech bodech nastíníme, co je to psychologické koučování a jaká jsou jeho specifika.

1. Důraz na vnitřní svět

Mnoho z toho, co nám pomáhá nebo naopak brání v seberealizaci, vychází z nás samotných: z naší psychologie, z naší osobnosti. Neplatí, že jsme jen ve vleku okolností, ani že stačí chtít a věci se budou dařit. Rozvoj vlastních kompetencí vyžaduje úsilí a spolupráce s někým, kdo má vhled do fungování lidské mysli a osobnosti, je v tomto úsilí velkou výhodou.

Next

2. Působení protichůdných sil

Naše mysl je složitá. Na jedné straně jsou tu naše motivující síly a fantazie. Proti nim působí rozmanité vnitřní překážky.
Motivující složky v nás, stejně jako naše vnitřní překážky, mohou být více či méně neuvědomované.

Next

3. Princip změny

Postupné poznávání toho, co nás motivuje a co nás brzdí, vede k tomu, že se vysvobozujeme z našich vnitřních uvíznutí a konfliktů, které nám dosud bránily v dalším rozvoji.

Cílem psychologického koučování je především zvýšení životní spokojenosti, lepší porozumění sobě a druhým a dosažení pocitu, že se svým životem nakládáme efektivně - tedy nejlépe jak můžeme.

Next

Kdo jsme?

Klient do nás na začátku vkládá důvěru. Pokud se u prvního, na koho se obrátí, zklame, možná se už nerozhodne začít znova s někým jiným. Proto na kouče klademe poměrně velké nároky a u toho, kdo poskytuje psychologické koučování, očekáváme - kromě určitých osobnostních předpokladů - také univerzitní vzdělání v psychologii, kompletní výcvik v psychoterapii (u některého z respektovaných institutů) a dostatečné profesní zkušenosti.

Tuto komplexní přípravu podle nás není možné nahradit nějakým cíleným výcvikem či kurzem koučování. Kurzy a semináře koučování mohou naši dovednost pouze dodatečně rozvíjet.
 

Zakládající členové institutu:

Jan Švehlík - Praha - tel. 775 966 459, jan.svehlik@gmail.com, www.jansvehlik.cz

Kateřina Bartošová - Brno - tel. 739 644 891, www.terapiescala.cz

O psychologickém koučování

 

Co je koučování?

Pojem koučování, jakkoliv se dnes čile užívá, má poněkud nejasný význam. V první řadě by mělo být jasné, co vlastně kouč dělá a k čemu je koučování dobré. Nicméně realita je taková, že, teoreticky vzato, koučem se může stát kdokoliv, kdo sám sebe takto nazve. Jakousi garancí, že v konkrétním případě nejde o případ „samozvaného kouče“, může být to, že dotyčný absolvoval výcvik u některého z koučovacích institutů. Ale ani v takovém případě nemá člověk jistotu, že se naplní jeho očekávání, pokud se tedy dopředu neseznámí s filozofií koučovacího systému, v němž je konkrétní kouč vycvičen.

 

V čem se jednotlivé přístupy ke koučování liší?

Můžete přijít ke kouči, který vám bude říkat, co dělat máte a co dělat nemáte, zatímco jiný se přísně drží zásady neradit. Můžete narazit na kouče, který je ochotný být přímo placen a tedy i úkolován firmou, ve které jste zaměstnaní, a který si s čistým svědomím vezme za svůj cíl zvýšit váš přínos firmě. Jsou koučové, kteří něco takového považují za profesionální selhání. V centru jejich zájmu jste vy, nikoliv firma, ve které právě pracujete. Jsou ochotní uvažovat o tom, že nějaká jiná životní dráha, než po které se právě ubíráte, pro vás může být vhodnější nebo zajímavější. Přes to všechno existuje pojítko mezi velkou částí přístupů - je jím cíl především zvýšit výkonnost a pracovní úspěšnost klienta. My v tomto důrazu na výkon vidíme ale spíše jednostranné omezení procesu koučování.

 

Jaký je tedy náš důraz?

To, co nás při koučování zajímá, je celková životní spokojenost klienta. Ta nemusí vzrůstat jen tím, když se klientovi zadaří ve výkonových oblastech. Někdy může být podstatně spokojenější, když ve své kariéře zvolní a svůj život nasměruje k jiným hodnotám a cílům. Taková spokojenost a naplnění v oblastech, které člověk zanedbával, často paradoxně vede i ke zvýšení jeho pracovní výkonnosti, aniž by se o to musel nějak cíleně snažit.
Tato definice koučování, kdy zůstáváme otevření všem možnostem vývoje klienta, se ve své podstatě překrývá s definicí psychoterapie.

 

Je v tom případě něco, co kouče od psychoterapeutů odlišuje?

Rozdíl mezi kouči a psychoterapeuty vždy asi zůstane v tom, že za koučem obvykle přichází člověk, který narazí na překážku ve své pracovní, sportovní nebo umělecké kariéře, kdežto do psychoterapie přicházejí lidé častěji s poněkud (ale často ne nijak diametrálně) odlišných důvodů, například s depresemi, záchvaty úzkosti, nespavostí, pocity prázdnoty, partnerskými problémy a podobně. Rozdíl je tedy především v situaci dotyčného a v jeho prvotní motivaci, ne tolik v povaze práce a expertize koučů a psychoterapeutů.

 

Co je tou „povahou práce“ kouče?

Hybnou silou obojího - tedy koučování i psychoterapie - je postupné porozumění tomu, co se ve vás děje, co je pro vás důležité a co vás těší, co vás naopak ovládá a brzdí, v jaké životní situaci se nacházíte, co s ní můžete a chcete udělat. Mělo by se dít prostě to, co je potřeba k tomu, aby se vám otevíraly nové perspektivy, aby se uvolnila energie, která byla blokována například nějakou obavou, a kterou lze využít k něčemu tvořivému, něčemu, co vám bude dávat smysl a bude vás naplňovat.

 

Jak poznat kouče, který takto pracuje?

Koučování, stejně jako psychoterapie, vychází vždy ze znalosti lidské mysli, lidské psychologie. Tuto znalost kouč nabývá nejen teoretickým studiem, ale i vlastním systematickým sebepoznáváním a současně trénováním schopnosti poznávat druhé lidi. Plnohodnotný výcvik tedy spočívá v tom, že člověk, který se má stát koučem nebo psychoterapeutem, mimo jiné prochází stejným procesem jako jeho budoucí klienti - dlouhodobě sám jakožto klient pracuje se svým koučem nebo terapeutem na svých vlastních tématech. Ve chvíli, kdy začíná aplikovat metodu koučování nebo psychoterapie na druhé lidi, konzultuje svá pozorování a postupy se supervizory. A při tom všem využívá svůj teoretický základ, který musí být dostatečně komplexní, aby poskytoval orientaci v těch mnoha projevech lidské duše, se kterými se jako kouč setkává. I když tyto nároky považujeme za to nejmenší, co od koučů požadovat, mnoho koučů ničím takovým nikdy neprošlo, nebo prošlo jen velmi letmo. Tradici koučování u nás nejspíš nezměníme. Nechceme jiným institutům vnucovat, aby se měnily jen proto, že neodpovídají naší představě. Náš přístup vymezujeme tím, že jej řadíme do kategorie tzv. psychologického koučování, čímž zdůrazňujeme význam porozumění individuální psychologii našich klientů. Do svých řad psychologických koučů zveme ty kolegy, o kterých jsme přesvědčení, že splňují všechna naše kritéria. Za tuto garanci od nich nepožadujeme žádné finanční ani jiné úlitby, čímž se vyhýbáme pokušení přijímat kouče, kteří nesplňují pro nás minimální kvalifikační podmínky.
Je jistě mnoho kvalitních koučů, o kterých nevíme a oni neví o nás. Pokud tedy hledáte kouče, můžete naše kritéria použít jako vodítka, k čemu přihlížet při vašem výběru. Budeme rádi, když se v našem prostředí, kde z historických důvodů profese kouče dlouhé roky neexistovala a profese psychoterapeuta byla silně omezovaná, podaří vybudovat kvalitní síť koučů a psychoterapetů a probudit ve veřejnosti (nikoliv nekritickou) důvěru v to, co poskytujeme.